Na rok v Armenii: Jerevan

Na rozdíl od Česka v Arménii už máme jaro. Všechno tu kvete a voní a konečně se aspoň sem tam na ulicích vyskytují lidé i v jiných barvách než je černá. A hlavně Jerevan začíná vypadat jako hezké místo. Uvědomuji si, že jsem moc prostoru své přechodné domovině neposkytla, takže teď je ta chvíle, přiblížit místo, které si všichni naši rodičové spojí s Rádiem Jerevan. Mimochodem, četla jsem spoustu vtipů o Rádiu Jerevan a vtipné mi tedy vůbec nepřipadaly, ale možná je to vina mého (ne)smyslu pro humor.

Ač Arménské statistiky úvádí, že v Jerevanu žije přes milion obyvatel, občas přemýšlím jak a kde. Když totiž srovnám Prahu a Jerevan, vůbec se necítím jako v metropoli, spíš jak v ne moc velkém městě, kde po měsíci znáte veškéré osazenstvo místních barů a všichni o vás ví všechno. To bude asi zapříčeněno i tím, že kultura hospod, barů, klubů, diskoték, tavern, pohostinství atp. tady není zase až tak moc rozšířená. Momentálně bydlím v centru, ale předešlý byt jsme měli v části zvané Anastasavan, jedná se původně o vesnici, která díký rozrůstající se výstavbě byla začleněna do Jerevanu. Z našeho bytu to bylo nějaké 3km do nejbližšího baru. Nemyslete si však, že se tady nepije. Pije. A docela dost. Jenže většina lidí si tu svou vodku usrkává hezky doma před televizí. Pro představu litr průměrné vodky tady přijde na 80Kč. Nedávno jsme dělali večeři pro pár přátel a neměli jsme vývrtku na otevření vína. Takže se vyrazilo k sousedům, poprosit je o otevření našich lahví. Ze čtyř bytů vykoukly tři podnapilé obličeje a ve čtvrtém pro jistotu ani neotevřeli dveře.

Když se posuneme od té jedné ulice s bary a cluby dál, dostáváme se k centru Jerevanu. Jeden kluk z Francie mi řekl že nemá rád Tbilisi, celé město mu přijde jako falešná přetvářka, protože se tam míchá staré a zničené s novým a moderním. Pro mě je právě naopak tohle to kouzelné na Tbilisi, nesnaží se maskovat ty staré zchátralé domy a právě ten kontrast s novým moderním Tbilisi vytváří zajímavou atmosféru. V centru Jerevanu se snaží všechny staré domy vyhladit a nahradit je vysokými věžáky s velkými a předraženými byty. Když se večer procházíte po luxusní Northern Avenue, připadáte si jako ve městě duchů, výlohy plné předraženého zboží a nad nimi temná okna, za kterými nikdo nebydlí. Monumentalitu a honosnost Náměsti Republiky s „tančící“ fontánou kazí desítky aut parkující přímo uprostřed náměstí. Celé centrum města je protkané malými parčíky, které musí být v létě permanentně zavlažované, protože jinak je zelená tráva v momentě spálená. Docela mě překvapuje morálka místních, kteří důsledně respektují pravidlo nešlapat na trávu, pro mě to není pořádný park, když si nemůžu s dekou a lahví vína sednout pod nějaký pěkně rostlý strom a užívat si den.

Jerevan nabízí hned několik míst odkud je skvělý výhled na město – z Kaskád je možné vidět centrum, od památníků obětí genocidy zase stadion a severozápadní část Jerevanu, nad tím vším se tyčí Matka Arménie a tanky kolem ní. Nejzajímavější je pro mě ale výhled z pevnosti Erebuni. Erebuni je nejstarší čtvrť Jerevanu. Když se z vrcholku pevnosti díváte do okolí, nejprve pohled upoutají zasněžené hory kolem dokola celého Jerevanu a pak z části opuštěné továrny, ušmudlané paneláky, co připomínají patchworkovou deku, protože každý si svůj byt a okna upravuje jinak než sousedi, a nakonec záplava plechových, rezavých střech. Občas ty střechy nezastřešují domy, ale obydlí, která jsou blíž indickým slumům. Když bydlíte v centru Jerevanu, a to především teď na jaře, užíváte si atmosféru prosluněného a rozkvetlého města a jediné, co vás tak štve, je nefungující osvětlení v podchodech. Když se ale dostanete mimo centrum, po chvíli se stydíte, že kromě na chleba máte i na kus sýra.

Náměstí Republiky během oslav založení Jerevanu

Budova Opery

Národní Galerie s tančící fontánou

Památník obětem genocidy

Matka Arménie

Kaskády

16. kvartel, když se díváte z výšky, půdorys těch paneláků opisuje nápis SSSR, jestli je to pravda ovšem nevím, nikdy jsem nebyla v dostatečné výšce nad nimi