Prostoje mezi mymi prispevky jsou cim
dal vetsi. Bud to znamena, ze mam konecne co delat nebo jsem naopak
abolutne zlenivela. Kazdopadne jak na Novy Rok tak po cely rok, takze
si zase muzete precist o par mistech a zazitcich.
Dva dny pred Vanoci me oputily me mile
polske spolubydlici, jedna s nabehem na alkoholismus, druha s depresi
– hold kazdy se srovnava s zivotem v Armenii jinak. Ale samozrejme
jsme meli spolecne i svetle momenty, treba na vyletech po okoli. V
okruhu 30km od Jerevanu je Echmiadzin a Khor Virap. Echmiadzin je
male mestecko, kde sidli armenska apostolska cirkev, najdete tady
ctyri velke kostely, stare I nove, ale nejvyznamejsi je katedrala
Svateho Jiri, jejihoz opetovneho otevreni po rekontrukci se zucatnil i papez Jan Pavel II. Jak jsou tady v Armenii vsechny kostely a
klastery temer stejne, tento se odlisuje. Ve vyzdobe se snoubi
krestanske motivy s vychodnimi ornamenty. Navic maji v mistnim muzeu,
ktere je v kostele umisteno, zlatou ruku Krista a to jen tak nekdo
nema! Krome kostelu je Echmiadzin nicim nezajimave misto, naprosto
prumerne armenske mestecko. Abyste meli predstavu, co znamena
prumerne armenske mestecko, predstavte si par ulic obklopenych
sedivymi ci nahnedlymi domy, vsude male kramky se vsim moznym, podle
velikosti jeden nebo vice socialistickych pamatniku, casto v podobe
nejake fontany. Nevim proc, ale v Armenii jsou fontany a vodotrysky
velmi popularni. Mozna je lepsi rict, ze byly velmi popularni, jedna
se totiz vetsinou a pozutatky dob SSSR a podle toho taky vypadaji,
betonove kade se spoustou zrezlych trubek a kohoutu, ktere spis kazde
misto hyzdi nez zkrasluji. Pro kompletni predstavu uz chybi jen vsude
se povalujici odpadky, kravy na prochazce a nadheren hory v pozadi.
Pojedeme nebo poletime? Plyn na strese a u motoru vetrak jako vrtule od helikoptery.
Druhe zminovane misto, Khor Virap, je
klaster blizko hranic s Tureckem. Je slavny diky uzasnemu vyhledu na
Ararat. Za jasneho pocasi je jako na dlani. Krome toho je Khor Virap
spojen s legendou o prvnich krestanech v Armenii, kteri byli zde
uvezneni. Nas vylet by nebyl kompletni bez vsudypritomnych, doternych
armenskych playboyu. Maji dokonce I sve oznaceni tzv. Rabiz. Tmave
bundy, uple kalhoty (nejhorsi je, ze polovina z nich je na ty kalhoty
moc hubena a polovina ne dost hubena), cerne leskle mokasiny, jake by
nenosil ani muj dedecek, ale to nejdulezitejsi je slizla ofinka do
pul cela a cerne slunecni bryle kdykoliv a kdekoliv. A jejich
nejhorsi vlastnost? Nemaji zdani, co znamena “Ne”! Po te, co jsme
je docela nevybiravym zpusobem poslali k sipku, stejne na nas cekali
v aute pod klasterem a krokem vedle nas jeli a porvavali cele dva
kilometry k zastavce. Pak nastesti prijel autobus.
Ararat
Propasla jsem moznost jit s kamarady
na Mt. Hatis, protoze jsme s Agnieszkou chteli vyrazit na vylet do
Tsachkadzoru, bohuzel marsutku s touto cilovou destynaci jsme
nenasli, tak jsme sedli do marsutky smer Martuni, mestecko na jiznim
brehu Sevanu. Jestli se chystate do Armenie, nejezdete do Martuni! Je
to par domu podel hlavni silnice, jezero je spinave a pranic tam
neni. Teda az na dalsi rabiz.
Martuni parkovaci styl
Tenhle rabiz zapomnel doma slunecni bryle!
V Jerevanu zustavalo pres svatky
pomerne hodne dobrovolniku, takze vanocni veceri jsem stravila v
prijemne mezinarodni spolecnosti, sice to nebylo takove jako doma s
rodinou a prateli (asi hlavne kvuli chybejicim pohadkam), ale bylo
zajimave dozvedet se o vanocnich zvycich a dobrotach ostatnich.
Pred koncem roku jsem odjela do Gruzie
navstivit kamarady v Rustavi a taky se tady sejit s dalsimi
dobrovolniky z Jerevanu a spolecne oslavit Silvestr. Aby nebyl novy
rok lenivy, s kocovinou jsme se vydali do skalniho mesta David
Gareja. Je to misto na hranicnich horach mezi Gruzii a Azerbajdzanem,
kde driv zila cela osada mnichu, my jsme videli uz jen jedny zamcene
dvere od jeskyne s rozjimajicim mnichem uvnitr.
Kazdopadne vystup
nahoru, uzasny vyhled a cerstvy vzduch dal zahnat I nasim kocovinam.
Ze skal jsme zamirili primo do gruzinke restaurace, kde jsme si
udelali poradnou gruzinskou supru se vsim vsudy. A nejmladsi clen
nasi vypravy Nino, vyhrala soutez o nejvice snezenych chinkali,
dokazala jich do sebe nasoukat 11! Musim rict, ze tohle byl muj asi
nejlepe a nejkrasneji prozity Novy Rok. Snad ten priti bude nemene
akcni.
Protoze dobrovolnici smrdi korunou (ci jinou menou), stejne jako studenti, vyrazili jsme na cestu zpatky stopem, abychom trochu usetrili. Jen na ceste z Rustavi k hranicim jsme vystridali 2 marsutky a 5 aut. Vsichni ridici byli puvodem z Azerbajdzanu, zije jich v Gruzii opravdu velka komunita. Podle historek, ktere jsem vyslechla v Armenii, by jeden pomalu cekal, ze nas cestou vechny znasilni, vyvrazdi nebo prinuti konvertovat k islamu. Nic z toho se samozrejme nestalo, byli to mili lidi, stejni jako kdekoliv jinde a o Armenii se radeji nevyjadrovali, az na jednoho. Prekvapilo me, kdyz jeden z tech gruzinskych azerbajdzancu rekl, ze v Azerbajdzanu neziji lidi, ale zvirata a dle jeho nazoru je meli armeni ve valce vsechny vyvrazdit. Ehm, nevim, co na to rict, takze jen doufam, ze se jednou dostanu do Azerbajdzanu, abych si udelala vlastni obrazek.
Stare Tbilisi
Namesti Svobody v Tbilisi
Pastevec, ktereho jsme potkali cestou do David Gareja
Pohled z vrcholu na Gruzii
Pohled z vrcholu na Azerbajdzan
Ps: O Armenii je dovoleno vyjadrovat se, a to jakymkoliv zpusobem, jen pozitivne, jinak totiz bude "tytyty" a taky "sekecmazec". Kamaradi natocili video o svem vyletu do druheho nejvetsiho mesta Armenie do Gyumri. Protoze se jim tam moc nelibilo, udelali recesisticke video, kde ukazuji, jak se 40 lidi snazi namacknout do jedne marsutky, jak na fotbal nechodi zadne zeny, protoze to proste neni pro ne urceno, jak v parku v kleci trpi lvi a jak je vsude jedno velke smetiste. Tohle video, urcene pro pobaveni kamaradu prebrala mistni televize a cele Gyumri ted chce me kamarady pomalu lyncovat a pozaduje nove video s milou a uprimnou omluvou. Aneb at zije svoboda projevu! A to kritizuji Azerbajdzan pro cenzuru :P
