Kulturni soky, irish pub a Sevan

     Zacinam byt trochu rozcarovana z mistnich zvyku. Cas je tady docela relativni pojem a kdyz vam nekdo neco slibi, neznameno to, ze se tak doopravdy stane. Jsem jen docela zvedava, jak se budou tvarit, az v ramci asimilace prejmu i tyto zvyky...Jinak jsme tu jako stvana zver. Byla jsem docela v soku, kdyz se nam uz asi trikrat stalo, ze si nas nejaci mistni playboyve vyhlidli na ulici a zacali pronasledovat, kamkoliv jsme se pohnuly. Navic jakmile nekdo uslysi nase ceskoslovenske hovory, hned predpoklada, ze umime rusky a ne a ne pochopit, ze rusky umim tak "Nu pagadi".

     Musim priznat, ze po prvnich par dnech mi pripadali armensti muzi krajne nepritazlivi. Dost za to asi muze i jejich styl. Kozenkove polobotky s protahlou spickou, uple jeany a jeste uplejsi "armani" tricka moc na muznosti nepridaji. Nastesti me vcera holky vzaly do Irish pub, kde se krome cizincu objevuji i norrmalni, sympaticti armeni a barman nas ujistil, ze nikdo z osazenstva tohoto podniku nas pronasledovat nebude - uf.
Jinak ve spouste hospod nabizi velkopopovicky kozel a vcera meli i krusovice. Dala jsem si cerneho kozla a myslim, ze to ceskou republiku nevidelo ani z letadla. Chutnal totiz absolutne jinak, nez cesky. Prvni, co me napadlo po ochutnani, bylo "povidla". Jakoby si temer spletly lahve a dali mi svestkoveho bernarda. Uvidime, jak priste projdou okem kritika krusovice.

     Dnes jsme s holkama vyrazily na muj pvni vylet k jezeru Sevan a chramu Sevanavank. Mely jsme jet spolecne s cleny nasi hostitelske organizace, kteri nas na tento vylet pozvali. Nikdo se ovsem ani po hodine cekani nedostavil, neozval ani neomluvil. Do Sevanu jsme se dostaly jak jinak nez Marsutkou. Chtely jsme jit pesky k jezeru na plaz se slunit, ale zastavila nas nejaka zena, jestli nechceme svezt na Sevanavank, tak jsme se rady pripojily. U chramu jsme se uzivaly uzasny vyhled na jezero a okolni hory. Jen cesta podel dalnice zpet do mesta Sevan byla trochu adrenalin. V Armenii temer nikdo nechodi pesky, takze pohled na tri holky s batuzkama vykracujici si podel dalnice nutil velkou cast ridicu si na nas zatroubit. Mistni specialitou je se krome auta predvadet i zvukem klaksonu, takze u nekterych zvuku jsme ulekem uskakovaly malem do prikopu. Posledni marrsutka do Jerevanu odjizdi v pet, takze jsme stihly i hodinu lenoseni na plazi. Kdybych nevedela, ze jsem u horskeho jezera, snadno bych uverila, ze jsem u more.

Prvni dny

     Kdyz se dari, tak se dari, aneb jak byt na letisti za blbce. V itinerari k letu jsem mela spatne informace o vaze zavazadel a jeste k tomu jsem mela i nejake to kilo nad, takze jsem ve vysledku drepela uprostred odbavovaci haly, hrabala se v kufru a rozhodovala se, co vyhodit. Kdyz jsem se tedy s tezkym srdcem rozloucila s 6kg svych veci, mohla jsem vyrazit smer Kyjev - Jerevan. Aby toho nebylo pro jeden den malo, cestou mi zkolaboval notebook, na letisti me nikdo necekal, protoze si mysleli, ze priletim az dalsi den a ve dverich me misto mych spolubydlicich uvitala particka priopilych individui. Proste den, za veschny prachy.

     V utery jsem spolecne s mymi spolubydlicimi Ivkou a Stankou ze Slovenska vyrazily do mesta. Z naseho bytu je to do centra asi ctvrt hodiny cesty masrutkou. Masrutka je tranzit ci podobny, jen mnohem starsi, sovetsky kolega, na ktery mavnete, kdyz chcete nastoupit a pred vasi zastavkou volate "Kangarum kangnek" a doufate, ze vas ridic pres okolni hluk a hlasite radio uslysi a zastavi. Jednotna cena za cestu masrutkou je 100 dramu tedy asi 5Kc a je jedno, jak daleko se svezete. S jiznidmi rady se tady ale nikdo moc nezatezuje, existuji pro nektere autobusy, ale musi se brat s rezervou.
     Doprava je tady obecne silena a ve meste se neda moc dychat. Vsude smrdi vyfukove plyny a leta prach, protoze je tu hrozne sucho. Ridici jsou tady docela nervni, a kdyz to reknu ja, ktera mluvim za volantem jako dlazdic, neco na tom bude. Cervena zelena jedno jaka, prechazet pres prechod je tady vzdy trochu risk. V mem pripade obcas zabira, ze jsem blond a lidi si me chteji prohlednout, tak mi u toho prechodu zastavi.
      Moje hostici organizace sidli v institutu matematiky a vedlejsi dvere obyva volejbalova federace, tak si snad i zahraju. Jinak jsem ve FYCE poznala zatim same mile lidi, hlavne ma mentorka a ucitelka armenstiny Sirarpi je velmi prijemna a ochotna mi se vsim pomoct, snad ji to vydrzi...

     Ve ctvrtek jsem absolvovala prvni vernisaz v umeleckem centru Naregatsi, kde budu nejspis i pracovat. Svou prvni vystavu tady mel rusky avantgardni umelec Vagrich Bakhchanyan. Zajimave mi prislo, ze vystava mela zacit v 16h a jeste o pul ctvrte nebyla nachystana. Obecne tady maji vse, co se tyce casu, docela na haku....