380 kilometrů, osum aut, tři maršrutky, 11 hodin, -20°C v Gyumri s ukrajinskou vodkou v batohu, filozofické úvahy nad budoucností sirotků, slepice, co to nepřežila, evs karneval v Gori, co byl vlastně polskou party s hodně čačou, Stalinovým knírem a to vše následováno brutální kocovinou. Řekla bych, že už nikdy nebudu pít čaču, protože zvracet pohanku není nic, co by si žádalo repete, ale znám se a znám své kamarády v Gruzii, takže to raději nebudu komentovat. A pak cesta zpátky do Jerevanu za poslechu ruských romantických cajdáků. Kdyby řidič za těch šest hodin aspoň přehodil cd, ale ne, on jel to stejné pořád dokola a dokola do zblbnutí. Místo pasažerů zaujaly plynové bomby, lišty, náhradní autodíly aneb když maršrutku nenaplníme lidma, naplníme ji nečím jiným.
Zamrzlá Arménie
Autobusové nádraží ve Vanadzoru
Putovní Stalinův knír
Já jsem v lednu úspěšně plnila i svůj byt - lidma. Během dvou týdnů se mi tady prostřídalo 11 lidí na cestě do či z všech možných míst. Docela bych si zvykla mít tady lidi jen když já chci. Bohužel tomu tak už nebude, příští týden mi přijedou noví spolubydlící. Protože jsem si už zvykla, jak to u nás v organizaci chodí, vůbec mě nepřekvapuje, že nikdo vlastně neví, kdy přesně přiletí, odkud jsou a kdo vlastně jsou. Samozřejmě neexistuje žádný další nebo větší byt, kde bychom mohli bydlet, oni přece přiletí až příští týden, takže proč by se kdo vůbec staral. Můžu jen hádat, jak dlouho budeme v pěti lidech a jedné plísni na zdi bydlet v tomhle malém 2+1. Aspoň, že můžu utíct do práce. Ti chudáci, co přijedou, nebudou mít tak minimálně měsíc, do čeho vrtnout.
První ze spolubydlících - plíseň přes celou zeď
Těšila jsem se na midterm meeting v Tbilisi, bohužel v Saltu usoudili, že je nás moc, takže si budeme užívat navzájem naší společnosti jen s armenskými dobrovoníky. Což vlastně znamená, že strávím víkend v hotelu s lidma, které potkám při každém náhodném navštívení baru. Už nutně odtud potřebuji někam vypadnout, aspoň na víkend. Jerevan ve mně absolutně zabíjí mé sociální já. Češka, co je znuděná z představy jít s kamarády na pivo, to není v pořádku.
Btw. pokud nechci i v příštích měsících podstoupit otravné pronásledování po telefonu úchylnýma řidičema, musím si na stopování pořídit nějakou falešnou simku.
Žádné komentáře:
Okomentovat